Stále více společností i výrobců dopravní techniky se začíná zajímat o koncept zkapalněného ropného plynu získaného zcela ekologickou cestou.
Zatímco klasické LPG, tedy zkapalněnou směs propanu a butanu, netřeba představovat, Bio LPG je u nás čerstvou loňskou novinkou. V Evropě se – zejména díky společnostem z Francie, Itálie, Švédska či Nizozemska – prodává již od roku 2018. O co tedy konkrétně jde a proč by nás mělo Bio LPG vůbec zajímat?
V prvé řadě je třeba říci, že nejde o nějakou „náhražku“ tradičního LPG: Bio LPG je po chemické stránce zcela identické s klasickým LPG, jediným rozdílem oproti klasickému LPG je způsob jeho výroby. Hlavní složkou Bio LPG je tedy taktéž propan, butan a jejich směsi, což zaručuje libovolnou mísitelnost s tradičním fosilním LPG. Na rozdíl od něj se však Bio LPG vyrábí z obnovitelných zdrojů, přičemž možností výroby je celá řada. Uhlíková stopa proti fosilnímu LPG (které je samo o sobě ekologičtější alternativou klasických paliv) je však při propočtech „Well-to-Wheel“ nižší o téměř 80 %! Použití Bio LPG k vytápění nebo pohonu automobilu tak neznamená žádné riziko pro motor či spalovací zařízení a logicky ani nejsou potřeba žádné další úpravy stávajících systémů.
Například český dodavatel Primagas uvádí, že loňské „pilotní“ dodávky na český trh pocházely ze zbytků jídla a cukrové řepy použitých primárně na výrobu bioethanolu. Celkem bylo takto dodáno zhruba 33 tun, do distribuční sítě na severní Moravě je dodala plnicí stanice v Horní Suché. Díky již zmíněné bezproblémové mísitelnosti bylo toto množství, které je ve srovnání se spotřebou klasického LPG poměrně zanedbatelné (roční spotřeba LPG v Česku je asi 145 tisíc tun), přidáno k tradičním dodávkám plynu. Zdrojem letošních dodávek je výroba hydrogenovaného rostlinného oleje (HVO), který nahrazuje biopaliva první generace a ve stále větší míře se přimíchává do nafty a tím vylepšuje její vlastnosti. Možnosti výroby jsou tedy poměrně široké – od zbytků jídla a potravin přes běžné bioodpady až po rostlinné a odpadní oleje. Stejně jako klasické fosilní LPG je i Bio LPG vedlejším produktem, nicméně jde jednoznačně o obnovitelný zdroj energie, na rozdíl od LPG vznikajícího jako vedlejší produkt při rafinaci ropy nebo při těžbě zemního plynu.
Běžně se Bio LPG vyrábí fermentací či hydrogenolýzou, čímž se získávají složky tvořící biopaliva. Na každých dvacet jednotek biopaliva připadá zhruba jedna jednotka Bio LPG. V současnosti je výroba Bio LPG přidružena právě k výrobě biopaliv s nízkým celkovým potenciálem na pokrytí světové spotřeby LPG, stále více se však hovoří o zdrojích obsahujících celulózu (dřevěný odpad), kde je celkový potenciál kolem 40 %. U nás by z výrobního hlediska připadala v úvahu např. fermentace nebo hydrogenace gylcerinu z odpadních olejů. A ještě jedna důležitá věc: budoucí roční poptávku po LPG, která se na evropském trhu roku 2050 předpokládá v objemu osm až dvanáct milionů tun, by mělo být možné zcela uspokojit díky Bio LPG vyrobenému z evropských kapacit.
Český pohled je ještě o něco specifičtější než pohled západní Evropy: Bio LPG stojí stejně jako klasické LPG (v současnosti asi 12 korun za litr), navíc zde existuje rozvinutá infrastruktura čerpacích stanic a přibližně 170 tisíc řidičů, kteří na LPG jezdí. Průměrné stáří vozového parku je však se státy na západ od nás nesrovnatelné, tudíž by hromadné přestavby starších aut na plyn měly potenciál drasticky snížit emise škodlivých plynů. Majitelům automobilů se navíc taková investice bez problémů následným levnějším provozem vrátí, což rozhodně nelze říci např. v případě pořízení nového elektromobilu. Navíc kupní síla českých majitelů vozidel starších deseti let velmi pravděpodobně podobné scénáře prakticky vylučuje, přestavby na Bio LPG tak zůstávají jedním z mála reálných řešení s hmatatelným pozitivním dopadem v oblasti ochrany ovzduší a klimatu.
Příklon automobilek k hybridům a elektrickým vozidlům je na první pohled matoucí: nových vozidel s továrně instalovaným pohonem na LPG není v nabídce mnoho, nejčastěji jsou na silnicích vidět Dacie Duster či Sandero. Znamená to, že zájem o LPG kopíruje poněkud skomírající zájem o vozidla CNG? Odpověď je nikoliv, na rozdíl od následné přestavby na CNG, která je technicky složitější (i kvůli o řád vyšším pracovním tlakům v systému), je přestavba na LPG jednodušší a také finančně výrazně příznivější. Výsledkem je velký počet přestaveb následných, kterých bylo loni evidováno zhruba 6000, což by odpovídalo asi čtyřprocentnímu podílu LPG na trhu „nových“ aut. Letos je podíl nových automobilů schopných pohonu na LPG zhruba jedno procento, stejně jako v případě elektromobilů (oba od ledna do července cca 1200 kusů). U CNG jsou čísla výrazně nižší, kolem 500 kusů. Při započítání následných přestaveb tak stále LPG v přehledu alternativních paliv přesvědčivě vítězí.