Od doby průmyslové revoluce lze datovat počátky devastace planety, kdy spotřeba a ekonomický růst měly přednost například před vzduchem, který dýcháme. Důležité nepochybně je, že Green Deal představuje historický mezník ve vztahu člověka k životnímu prostředí. O vyjádření k této evropské iniciativě jsme požádali ministra životního prostředí, pana Richarda Brabce.
Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu, uveřejněná v prosinci 2019, není jen další z řady nudných dokumentů, které evropské instituce produkují. Jaká tedy byla první reakce české politické scény na toto velmi široké a nákladné téma?
Zelená dohoda pro Evropu představuje, jak říkáte, široký seznam politik, strategií, akčních plánů a legislativy, některá opatření jsou zcela nová, některá naopak už nějakou dobu realizujeme, jako je třeba klimaticko-energický balíček. A na přípravu těch konkrétních opatření nebo legislativy má Evropská komise postupně několik let.
Pokud mohu hodnotit první reakci české politiky, tak byla poměrně opatrná, hlavně v tom smyslu, že určitě chceme být ambiciózní, pokud jde o ochranu klimatu, a hledat všechny cesty, jak snížit emise a také se připravit na negativní dopady klimatické změny. Zároveň ale jde i o ekonomické a sociální dopady na tuzemské hospodářství, energetickou bezpečnost a další aspekty.
Za poslední rok tu máme řadu nových evropských iniciativ a samozřejmě aktivně diskutujeme o konkrétních parametrech a snažíme se prosazovat ambiciózní, ale také realistický přístup. Důležité je, aby výsledná politická opatření byla opravdu účinná a nezůstalo nakonec jen u politických proklamací.
Od uveřejnění Zelené dohody pro Evropu uběhl v tuto chvíli více než rok. Jak vypadal tento rok v České republice, aby se Green Deal postupně dostával do praktického života?
Určitě jsme nezaháleli. Víme, že v příštích letech budeme mít k dispozici až 300 miliard korun na proměnu české energetiky, průmyslu, ale i na zlepšení stavu české krajiny, aby byla odolnější vůči klimatické změně. Máme připravené nástroje, jako je Modernizační fond, který už vypsal předregistrační výzvy, dokonce jako první v Evropě. A zájem je obrovský, jen v tomto ještě ani ne „soutěžním“ kole se sešlo přes deset tisíc projektů za stovky miliard korun.
Finalizujeme Fond spravedlivé transformace, který je zaměřený na řešení dopadů odklonu od uhlí v nejvíce zasažených regionech, to znamená v Karlovarském, Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Tady jde hlavně o zajištění nových pracovních míst pro lidi, kteří odcházejí z uhelného průmyslu, ale také o zlepšení životního prostředí.
Intenzivně rovněž pracovala Uhelná komise, která se zabývala podmínkami ukončení „doby uhelné“ v ČR. Nakonec komise doporučila vládě, že jako nejvhodnější rok útlumu uhlí z hlediska technického, bezpečnostního, ekonomického i z hlediska dopadu na produkci emisí považuje rok 2038. Vláda zatím toto doporučení Uhelné komise neprojednala, čeká nás tak ještě rozsáhlá debata, ale i já osobně se kloním k tomu, aby k odklonu od uhlí došlo dříve, a to v roce 2033.
Velmi široké cíle projektu Green Deal a jejich relativně blízké naplnění vyžadují nepochybně vysoké pracovní nasazení. Byl v rámci působnosti MŽP ustanoven nějaký speciální tým, který bude vytvářet rámcové podmínky pro naplnění těchto cílů, nebo se dílčí úkoly rozpustily do stávající struktury ministerstva? Existuje nějaká centrální řídicí instituce pro projekt Green Deal?
Na Ministerstvu životního prostředí vzniká aktuálně zcela nové oddělení podpory transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku. To bude mít na starosti všechny naše dotační tituly v rámci přechodu k čisté energetice a podpoře spravedlivé transformace. U Green Dealu mluvíme o několika desítkách tematických oblastí od energetiky a teplárenství přes dopravu, zemědělství a oběhové hospodářství jako takové až po zdroje vody, ochranu krajiny nebo rozmanitost druhů. Už jen z toho výčtu je jasné, že koordinace nemůže probíhat jinak než na úrovni vlády, respektive jednotlivých věcných resortů.
S příchodem projektu Green Deal vyvstaly nepochybně vyšší rozpočtové nároky na jeho realizaci. Jak řeší MŽP pokrytí nezbytných zdrojů? A jsme jako Česká republika schopni držet zejména v této době vysokých výdajů a nižších příjmů krok se silnějšími evropskými ekonomikami?
Už jsem o tom hovořil, na takto hlubokou proměnu celé ekonomiky samozřejmě musí směřovat zásadní dotační prostředky. Ty ale samy vyvolají další investice, což je samozřejmě skvělý impuls pro celou ekonomiku, postiženou pandemií koronaviru.
EU počítá s tím, že ekonomicky slabší země potřebují vyšší podporu, jako je třeba zmíněný Modernizační fond, který nabízí přibližně 150 miliard na změnu energetiky, průmyslu a dopravy a dalších oblastí do r. 2030. Pomůžou nám i další finanční nástroje, jako je Národní plán obnovy, kde se počítá s více než 180 miliardami korun. Více než třetina z nich musí přímo podpořit klimatické cíle. Více než 40 miliard máme na transformaci uhelných krajů. A další desítky miliard korun budou k dispozici z nových evropských operačních programů.
Když se budu jako jediný v domě s třiceti dalšími nájemníky chovat ekologicky přívětivě, bude to mít z pohledu ochrany životního prostředí stejný dopad, jako když Evropa dosáhne v rámci celého světa cílů Zelené dohody. Vedou se nějaké rozhovory na téma globálního Green Dealu?
Sám Green Deal už dopady na mezinárodní vztahy v pozitivním smyslu má, tedy pokud se bavíme o oblasti environmentální spolupráce s třetími zeměmi. Řada především rozvojových zemí si uvědomuje, že jejich budoucí hospodářský rozvoj musí zohledňovat základní principy ochrany životního prostředí a ochrany klimatu. A vzhledem k relativně ještě ne tak vzdálené transformační zkušenosti České republiky se nabízí potenciál pro naše experty, firmy, ale i akademickou sféru zaměřit svůj zájem na spolupráci s partnery v těchto zemích.
A třeba s novou americkou administrativou, která se vrací zpět k Pařížské dohodě, bude globální spolupráce na ochraně klimatu určitě podstatně jednodušší než v předchozím období.
Průmysl, zemědělství, stavebnictví, doprava a energetika, korporace, malé a střední podniky, pro každého je splnění cílů Zelené dohody pro Evropu odlišně finančně a technicky náročné. Pokud se na úrovni evropské či lokální politiky budou činit termínová rozhodnutí jednotlivých kroků dohody, bude reálná jejich realizace u tolika rozdílných podnikatelských subjektů?
Green Deal není plánovaný tak, že by měl začít najednou ve všech oblastech. Jde o střednědobou strategii zeleného růstu, která obsahuje téměř padesát dílčích strategií a iniciativ a ty budou vznikat průběžně. Právě kvůli dopadům na české podnikatele a průmysl od začátku debaty žádáme dopadové studie na úrovni členských států a sektorů. Podnikatelé musí mít čas se připravit na nové požadavky a tomu příliš nepomáhá, když se ty cíle mění doslova pod rukama. Podnikatelské prostředí potřebuje v mnoha případech nejméně pět let na to, aby bylo schopné reagovat, čili je potřeba zajistit tržní předvídatelnost.
Přínos Zelené dohody pro Evropu je pro nás a další generace neoddiskutovatelný a je chvályhodné, že se něco takového děje. Lze však během následujících třiceti let napravit devastaci planety, která se tady děla zejména v uplynulém století ve jménu ekonomických zisků a nesmyslného zvýšení spotřeby?
Realistická odpověď je, že téměř jistě nedá, ale zkrátka nám nic jiného nezbývá, než s tím razantněji začít. Skeptická odpověď je taková, že náprava bude trvat nejméně tak dlouho, jak dlouho trvalo to ničení. Třeba odvodňování české krajiny, tehdy s dobrým úmyslem našich předků rozšířit plochu zemědělské půdy, trvalo více než sto let, proměna lesů z přirozeného stavu ještě mnohem déle. Naštěstí ale i krajina má paměť, takže třeba v případě obnovení mokřadů je jejich revitalizace velmi rychlá. Jiná situace je v případě těch lesů, kde proměna bude trvat desítky let. Takže moje odpověď, protože jsem v zásadě optimista, zní, že důležitější než se upnout na nějaký konkrétní termín, kdy budeme mít ten nový svět, je okamžitě začít a dělat desetitisíce konkrétních kroků, jak se adaptovat na změny, které už nastávají. Protože i štěstí, jak známo, přeje připraveným. Je to sice běh na dlouhou trať, ale my už naštěstí běžíme.