Odborníci už dlouhé roky upozorňují na snižující se zásoby vody, ale teprve v posledních letech i my v české kotlině na vlastní kůži pociťujeme, co to znamená být opravdu, a i na delší dobu, bez vody. Jaké to je, když dojde ve studni, jak vypadají suchá pole a vyprahlé trávníky či uvadlé zahrady a uschlé stromy. Snad i proto, že situace byla a je opravdu alarmující, se řada institucí, firem i soukromníků začala intenzivně zajímat o způsoby, jak vodou opravdu šetřit a jak lépe hospodařit zejména s tou dešťovou ve městech a obcích.
Sucho a s ním související tepelné ostrovy činí v parném létě život ve městě téměř nesnesitelným. Podle studie Katedry fyziky atmosféry MFF UK a analytického centra Glopolis se například tepelný ostrov Prahy projevuje průměrným teplotním rozdílem mezi centrem a okrajovými částmi vyšším než 2 °C. Suchem je krom středních Čech a Prahy nejohroženější jižní Morava s brněnskou metropolí. Je proto velmi patrná snaha o rozšiřování zeleně ve městech, objevují se nové parky a zelené partery v kancelářských i rezidenčních komplexech. Stále častěji se na budovách objevují ozeleněné střešní terasy či rostlinové stěny. Aby však zeleň mohla prosperovat a účinně ochlazovat okolí, je třeba ji doplnit správně zvoleným vodním hospodářstvím.
Co s dešťovou vodou v rezidenčních komplexech
Vodní hospodářství je efektivní v okamžiku, kdy se podaří zajistit zasakování dešťové vody v místě, kam spadne. Tam se voda také odpaří do vzduchu a v horkých dnech ho ochladí. Tento fakt by měl respektovat každý stavitel, ať už malý soukromník stavějící rodinný dům, nebo, a to zejména, developer větších projektů. Každá nově postavená budova by měla přispět k naplňování Pařížské klimatické dohody, k níž Česká republika přistoupila. V minulosti vnímali stavaři srážkovou vodu spíše jako něco nežádoucího, co může komplikovat stavbu a být pro budovy a jejich okolí rizikem.
V současné době využívaný důmyslný systém akumulací, vsaků, retencí a odpařovacích ploch, jemuž se souhrnně říká „měkká infrastruktura“, může nejen výrazně omezit množství vody, které při vydatném dešti páchá škody na budovách a stéká bez užitku do kanalizace, ale také poskytnout závlahu místní vegetaci. S komplexním systémem odvodu dešťových vod pomocí měkké infrastruktury přišla v rezidenčním projektu Koivu Zličín developerská společnost YIT, která na ploše téměř 30 tisíc m2 postavila bytový areál zahrnující jedenáct nízkoenergetických domů s veškerou infrastrukturou. „Myšlenka, že budeme v areálových projektech efektivně využívat srážkovou vodu, vznikla s ohledem na finskou provenienci YIT již dlouho před realizací projektu Koivu. V ČR se ale jedná o poměrně mladý obor, vhodnost využití navíc závisí i na hydrogeologických a inženýrsko-geologických poměrech příslušného území. Předpokladem k aplikaci tohoto řešení právě v tomto projektu byla jeho velká rozloha i geologické podmínky, znesnadňující původně navržené klasické odkanalizování areálu pomocí místní dešťové kanalizace s vyústěním do veřejné kanalizace,“ uvádí ředitel společnosti YIT Stavo Marek Lokaj. Systém je navržen tak, aby i při nejsilnějších deštích zatížil veřejnou dešťovou kanalizaci jen minimálně. Vodu distribuuje v areálu do míst určených k její akumulaci a zadržování. Srážkové vody, dopadající na střechy domů a v jejich blízkosti, jsou okapovým a kanalizačním systémem sváděny do zásobních nádrží. Z nich lze vodu později přečerpávat a využívat například pro zalévání. Pokud by se nádrže při silném dešti přeplnily, jsou vybaveny bezpečnostním přepadem, z něhož je voda potrubím odváděna do odpařovacích polderů v areálu. Srážkové vody ze společných ploch mezi domy jsou spádem přímo odváděny do okolní zeleně, odkud je drenážní systém dál rozvádí do polderů. Tam se voda zadrží a poté se částečně vsákne přes hustý půdní kryt, částečně se odpaří do atmosféry. Tím je navíc zajištěna i ochrana před kontaminací vody ropnými látkami, které se v urbanizovaném území běžně vyskytují. Ve všech místech odpařovacích polderů je na půdním krytu vysázena vegetace, která napomáhá zachytávat škodlivé látky a přispívá i k jejich biologickému rozkladu. „Ověřili jsme také, že v polderech voda nebude tvořit po dlouhou dobu souvislou vodní hladinu, která je v urbanizovaném území z biologického hlediska spíše nežádoucí,“ doplňuje Marek Lokaj. Výsledkem je velmi funkční a vizuálně zajímavý systém, z něhož je jen minimum vody odváděno do veřejné dešťové kanalizace. Zadržená voda slouží k zavlažování celého areálu a tím k podpoře růstu místní vegetace.
Obdobnou koncepci koryt, průlehů, vsakovacích a retenčních nádrží pro hospodaření se srážkovými vodami uplatnila YIT také v nové rezidenční čtvrti Suomi Hloubětín v Praze 9. Zde navíc společnost revitalizovala i blízkou říčku Rokytku. Práce na její revitalizaci zahájila v roce 2019 nejprve odstraněním velké černé skládky, která se skrývala v okolním porostu i pod zemí. Byly stabilizovány svahy kolem říčky a v úzké součinnosti s Magistrátem hlavního města Prahy změnila YIT tok Rokytky tak, aby byla říčka schopna lépe zadržovat dešťovou vodu. Dno Rokytky bylo pročištěno, vznikla řada niv a meandrů, které tok zpomalily. Uložením lomového kamene se naopak na některých místech říčka zrychlila. Meandry jsou postupně osívány vodními rostlinami. „Vše jsme konzultovali nejen se zástupci města, ale také s odborníky na krajinný ráz a se zahradními architekty. Invazivní druhy vegetace, případně poškozené či špatně rostlé stromy jsme – především ve svazích – museli vykácet. Podle návrhu odborníků jsme vysadili zhruba 20-30 nových stromů, které jsme dále doplnili keři, novými travinami a rostlinami,“ uvádí Marek Lokaj. Pokácené suché stromy pak byly začleněny do koryta Rokytky, aby vytvořily lokální biotop pro ryby, kachny, hmyz i ptactvo. „Ze zanedbaného území podél Rokytky jsme ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy vytvořili příjemné prostředí, které je přístupné jak rezidentům projektu, tak široké veřejnosti,“ uzavírá Marek Lokaj.
Dalším příkladem dobré praxe při hospodaření s vodou je nejzelenější český rezidenční projekt z dílny studia Jestico + Whiles – rezidence Sakura v pražských Košířích, o jehož výjimečnosti svědčí i úspěchy v řadě tuzemských i zahraničních soutěží (v letech 2017 a 2018 se dokonce zařadila mezi nejlepší stavby světa). Projekt se pyšní 32 000 kusy nejrůznějších druhů květin, bylin, keřů a stromů. Ty jsou vysázeny v parku a na samotném domě v unikátním systému visutých zahrad. Obvod budovy je v každém patře lemován pochozími květníky v celkové délce 1,3 km. Objem květníků činí 173 m3 a bylo do nich umístěno cca 130 tun substrátu. Jako hlavní zdroj závlahy na Sakuře slouží retenční nádrže na dešťovou vodu. Pro maximalizaci zužitkování dešťovky developer (skupina Realism) pracoval s principem tzv. dešťových zahrad, jež zachytávají a akumulují povrchovou vodu ze všech zpevněných ploch v blízkosti budovy. „Jedná se o jednoduchou soustavu zahloubených rigolů osázených rostlinami se schopností reagovat na kolísavou hladinu vody. Dešťová voda je do struh přiváděna otvory v obrubnících, odkud postupně prosakuje do podloží. Velkou část závlahy do sebe rovněž pojmou rostliny a postupně ji zase uvolňují do ovzduší. Přebytečná voda z květináčů se odvádí do retenční nádrže, kde může být později využita,“ popisuje Lukáš Hrudička, projektový manažer skupiny Realism. Závlaha květníků je automatická a reaguje na aktuální počasí a potřebu zalévání. Dům, který je více zelený než městský, kombinuje hned několik mechanismů pro efektivní zavlažování a hospodaření s vodou. „První princip představuje aplikace hydroakumulační a drenážní vrstvy, jejímž cílem je udržení potřebného množství závlahy ve skladbě zelených ploch a zároveň znovuvyužití přebytečné vody, kterou drenáže svedou do akumulační nádrže. Tuto vodu pak rostliny využívají mezi fázemi deště či zalévání. Pro úsporné zavlažování výsadby byl použit systém mikrozávlahy, který přispívá ke snížení spotřeby vody. Ten je instalován přímo u jednotlivých skupin trvalek, keřů či stromů. Cykly a rozestupy jsou nastaveny tak, aby umožnily dostatečné vsáknutí vody a minimalizovaly odtok i odpar závlahové dávky, jenž nastává při zalévání postřikovači,“doplňuje Lukáš Hrudička. Toto opatření je ještě druhotně podpořeno klasickým mulčováním.
A jak to vypadá v administrativních areálech
Předcházet tepelným ostrovům a co nejvíce zpříjemnit pobyt lidem pracujícím v kancelářích se snaží také stavitelé velkých administrativních komplexů. I oni se snaží udržet dešťovou vodu ve městě a místa dříve často hanlivě nazývaná betonovou pouští jsou dnes plná zeleně. Developeři se často ucházejí o prestižní certifikace BREEAM či LEED a hospodaření se srážkovými vodami je zde jedním z ostře sledovaných hodnotících parametrů.
Dobrým příkladem může být budova AFI Karlín v Praze 8, která má pod zemí před hlavním vstupem retenční nádrž o objemu 120 m3. Zadrženou vodu je možné využívat nejen pro zalévání okolní vegetace, ale i pro 40 000 rostlin na fasádě, která tvoří nejrozsáhlejší systém vertikálních zahrad ve střední Evropě. „Snižovat spotřebu vody se snažíme u všech našich administrativních projektů a toto kritérium zohledňujeme už v samotném zadání pro architekty. Naše projekty nabízejí prémiové kancelářské prostory pro prestižní nájemce, pro něž jsou trvalá udržitelnost a šetření přírodními zdroji důležitými faktory při výběru nového sídla. Naše budovy proto vždy dosahují nejvyšších úrovní zelené certifikace BREEAM či LEED, které šetření s vodou spolu s dalšími kritérii zohledňují,“ říká Kateřina Holická, leasingová manažerka společnosti AFI Europe. „Obecně mezi úsporná řešení patří například zalévání dešťovou vodou zadrženou na střechách, speciální opatření k vsakování dešťové vody na pozemku, vodovodní baterie a splachovače se sníženým průtokem atd. Zelení porostlá fasáda v projektu AFI Karlín představuje přirozenou izolaci stavby, kterou chrání před přehříváním v létě a v zimě šetří náklady na vytápění. Technické řešení fasády zatím nenajdete na žádné jiné stavbě, jelikož bylo vyvinuto speciálně pro AFI Karlín. V principu se jedná o LWS (Living Wall System), tedy systém kontejnerového ozelenění fasády s nezávislým automatickým zavlažováním. Zalévání rostlin umístěných v objektu zajišťuje inteligentní zavlažovací systém založený na sběru a následném využívání dešťové vody. Automatický závlahový systém z retenční nádrže je řízen inteligentní technologií podle světových stran a vlhkostních čidel,“ popisuje specifika projektu AFI Karlín Kateřina Holická.
Také společnost Passerinvest Group se ve svém areálu BB Centrum v Praze 4 věnuje otázce, jak lépe nakládat s dešťovou vodou a účinně ji zadržovat v krajině. Zachycenou vodu používá na zalévání rozsáhlých střešních teras a zavlažování parků, které v lokalitě vybudovala. Krom toho nahrazuje asfalt pražskou mozaikou, která umožňuje průsak dešťové vody do půdy pod ní. V celém areálu je také několik vodních prvků včetně velké fontány, které společně se zelení pomáhají ochlazovat vzduch v komplexu.
Šetrnou výstavbu developerských projektů podporují i sami zákazníci. Jak podotýká Ondřej Víša, konzultant v oblasti udržitelné výstavby v realitně-poradenské společnosti CBRE, při výběru kanceláře či bytu sice stále rozhodují ve velké míře aspekty jako je cena, lokalita a dopravní dostupnost, ale stále častěji mají klienti zájem také o šetrné způsoby vytápění a chlazení, zdroje obnovitelné energie a v neposlední řadě právě o systémy pro využití dešťové, šedé anebo černé vody.