Na souši není stavba větrných elektráren vždy jednoduchou záležitostí, tak proč nevyužít tisíce kilometrů evropského pobřeží? Plovoucí větrníky mají, zdá se, poměrně slibnou budoucnost.
Podle statistik Organizace spojených národů jsou procesy spojené s výrobouenergie dominantními přispěvateli ke změně klimatu a představují přibližně 60 % celkových globálních emisí skleníkových plynů. Kromě toho 3 miliardy lidí při vaření a vytápění stále ještě spoléhají na spalování dřeva, uhlí, dřevěného uhlí nebo živočišného odpadu. OSN proto sestavila cíl číslo 7 udržitelného rozvoje, kde jednou z aktivit je zvýšení podílu obnovitelné energie v globálním energetickém mixu. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je využívání větrné energie, a to jak na souši, tak na moři. Pobřežní větrná energie je zvláště vhodná pro země s dlouhým pobřežním a už nyní je jasné, že bude hrát velkou roli při dekarbonizaci a přechodu k čistším zdrojům energie. V poslední době se na tomto poli objevila nová možnost rozvoje: plovoucí větrné turbíny.
V posledních letech se rozvoj větrné energie spojené s mořem výrazně zvýšil. Větrné farmy na moři vyrábějí, díky vyšší rychlosti větru, více elektřiny než větrné elektrárny na souši, stále častěji se však pobřežní větrné elektrárny (podobně jako jejich odnože na souši) stávají obětí konceptu NIMBY (Not In My Backyard) a boje s vizuálním znečištěním. Využití energie pobřežního větru bylo až donedávna vždy založeno na pevném ukotvení do mořského dna, které omezovalo umístění turbín na relativně mělké vody. Pro země jako Nizozemsko a Dánsko to nebyl problém a první pobřežní větrná farma zde byla postavena již v roce 1991.
Plovoucí větrné turbíny, jejichž sloup není ukotven na mořském dně, otevírají možnosti i v zemích a lokalitách s hlubokými vodami. Elektrárna samozřejmě ukotvena je, nicméně ve většině známých konceptů stačí do mořského dna upevnit pouze tři jistící lana a stabilitu zajistí plovoucí částečně ponořená základna různých podob. V současné době existují v Evropě tři funkční plovoucí větrné farmy, nacházející se ve Skotsku a Portugalsku.
První plovoucí větrná farma byla uvedena do provozu v roce 2017 ve skotském Peterheadu a využívá norské know-how. Skládá se z pěti turbín o celkovém výkonu 30 MW a v roce 2021 dosáhla průměrného kapacitního faktoru 57,1 %. To je mimochodem více než dvojnásobně lepší hodnota využití výkonu než u těch „nejlepších“ větrných elektráren u nás. Farma Hywind je již čtyři po sobě jdoucí roky nejvýkonnější pobřežní větrnou farmou ve Spojeném království. Druhou plovoucí větrnou farmou ve Skotsku je Kincardine Offshore Windfarm u Aberdeenu. Je označována za největší na světě a skládá se ze šesti turbín o celkovém výkonu 50 MW (podrobněji o této farmě hovoříme ve vloženém článku).
Poměrně silnou politickou podporu mají plovoucí větrné turbíny také v Portugalsku. Plovoucí pobřežní větrná farma o výkonu 25 MW WindFloatAtlantic u severoportugalského města Viana do Castelo začala dodávat elektřinu v červenci 2020. Farma obsahuje tři prověřené turbíny Vestas a bylo deklarováno, že vyrábí energii pro přibližně 60 000 uživatelů, čímž ušetří 1,1 milionu tun CO2. V prvním roce provozu dosáhl WindFloat Atlantic 75 GWh.
Tyto tři větrné farmy jsou prvními příklady využití konceptu plovoucíchvětrných elektráren na rychle se rozvíjejícím světovém energetickém trhu. Ukázaly výhody tohoto druhu získávání čisté technologie a také dokázaly, že toto technologické řešení je smysluplné a funguje. S úspěchem plovoucích větrných turbín je jen otázkou času, kdy další země půjdou ve stopách Portugalska a Skotska, a vytvoří tak dominový efekt, jehož výsledkem bude zelenější energie a výraznější oproštění od fosilních paliv, jejichž využívání je vzhledem ke geopolitické situaci stále problematičtější. Jde také o zajímavou možnost například pro africké země disponující dlouhým pobřežím.
Kincardine Offshore Windfarm (KOWL)
Je nedávno dokončené zařízení s pětiplovoucími turbínami Vestas V164 a jedné V80-2 o celkovém výkonu 50 megawattů, které se nachází 15 kilometrů od pobřeží u města Aberdeen ve Skotsku na místě, kde je hloubka moře až 80 metrů. Za technickou částí stojí Cobra Wind International Limited (CWIL), plánovaná životnost turbín s listy lopatek dosahujícím do výšky 190 metrů je 25 let. Smlouva o nákupu elektřiny zajišťuje developerské firmě Kincardine Offshore Windfarm Ltd garantovanou minimální výkupní cenu za MWh až do roku 2029. V plánu je, aby projekt KOWL do elektrické sítě každý rok dodal více než 200 000 megawatthodin.
Text: Aleš Jungmann, foto: archiv