Občané Evropské unie pravidelně zmiňují v průzkumech a anketách téma životního prostředí jako jednu z nejdůležitějších oblastí, které je nutné se věnovat. Změna klimatu a zhoršování životního prostředí představují pro Evropu a celý svět existenciální hrozbu. Evropská komise proto přišla s takzvaným Green Dealem (česky Zelená dohoda), tedy plánem, jenže je reakcí na rostoucí problémy spojené s oteplováním planety a devastováním životního prostředí. Europoslanec za Evropskou lidovou stranu (EPP Group in EP) Tomáš Zdechovský je také místopředsedou KDU-ČSL, která má ochranu životního prostředí jako svou prioritu. Jaké kroky Evropské komise v boji za ochranu životního prostředí lidovecký politik vítá, a které jsou naopak podle něj přitažené za vlasy?
V České republice je řada odpůrců, kteří nesouhlasí s Green Dealem, patříte mezi ně?
Nepodléhám ideologickému přesvědčení, že vše, co je spojené se „zelenou politikou“, je vždy to nejlepší. Snažím se být realistou a dívat se na ty návrhy pragmaticky. Existuje řada studií, která jasně ukazuje, že tímto tempem se naše planeta řítí do záhuby. Podle predikcí se na konci století zvýší průměrná teplota o 3 °C, což si dneska asi ani nedokážeme představit.
Má cenu bojovat s tímto plánem Evropské komise?
Členské státy s Green Dealem a novým směřováním EU souhlasily, proto to berme jako příležitost. Akční plán předložený Evropskou komisí je ale plný zákazů a příkazů. Udržitelného životního prostředí dosáhneme jen pozitivní motivací občanů. Nesmíme snížit jejich životní úroveň. Emisní povolenky se proto nesmí týkat například vytápění domácností. Plán je v mnoha směrech velmi ambiciózní a u mnoha států některé návrhy naráží. Já se osobně bojím, že v případě některých návrhů to odnesou nízkopříjmové skupiny obyvatel, což jako EU nesmíme dopustit. Proto musíme posílit sociální klimatický fond EU.
Na co konkrétně narážíte?
Mám na mysli například zákaz spalovacích motorů do roku 2035 nebo už zmíněné emisní povolenky pro vytápění domácností. Netajím se tím, že nejsem fanouškem elektromobility. V dnešní době jsou elektromobily hodně drahé a většina občanů chudších států si je nemůže dovolit. Automobil se nemůže stát zbožím, které bude pro převážnou část občanů nedostupné. Nemůžeme se vydat ani cestou bohatších států, které dávají dotace na koupi elektromobilů. Z toho opět profitují bohatší lidé, na jejichž elektroauta jim přispívají daňoví poplatníci. To mi připadá přitažené za vlasy. Těch důvodů, proč nejsem příznivcem elektromobilů, je ale více. I mnoho odborníků uvádí, že je tady řada problémů, které bude těžké v tak krátkém časovém horizontu vyřešit. Chybí infrastruktura dobíjecích stanic, doba dobíjení je mnohonásobně delší než u natankování benzinem nebo naftou. Problém vidím v dojezdové vzdálenosti, ale i ve výrobě a likvidaci baterií. Nevím ani, jestli máme zajištěný dostatek energie z obnovitelných zdrojů pro elektromobily? Unese to naše přenosová soustava? Umíme energii snadno akumulovat, sdílet a následně prodávat? To jsou otázky, na které stále hledáme odpovědi. Samozřejmě vnímám námitky, že vývoj jde mílovými kroky dopředu, ale z mého pohledu jsou tu i další možnosti, které si také zaslouží pozornost. Už dříve přede mnou někteří odborníci zmínili, že jedním z dalších možných řešení je např. vodík, na který vsadily asijské automobilky. Jedná se ve své podstatě také o elektroauto. S tím rozdílem, že elektrický proud se nezískává z baterie, nýbrž pomocí chemické reakce zkapalněného vodíku s kyslíkem získaným z okolního ovzduší. Soupeření více konkurenčních technologií prospěje rozvoji rozhodně více než dotace. Do výzkumu využití vodíku, který má podle mě větší potenciál než elektřina, by mělo směřovat více peněz.
Nejen v České republice se stále více hovoří o potřebě jádra, které však EU neuznává jako „čistý zelený zdroj“. Jste příznivcem toho, aby se tento postoj přehodnotil?
Ano. Vzhledem k našim geografickým podmínkám jsou u nás možnosti pro výstavbu obnovitelných zdrojů omezené. Slunci a větru prostě neporučíme. Konkrétně v České republice tolik nefouká a naše větrné turbíny tak mohou těžko ekonomicky konkurovat těm na mořském pobřeží. Obnovitelné zdroje tak u nás jsou efektivní v podobě decentralizovaných zdrojů zapojených do místních sítí. Neobejdeme se bez vybudování velkých jaderných zdrojů i v souvislosti s dosluhujícími reaktory v Dukovanech. Pro uznání jádra jako bezemisního zdroje začíná volat více států v Evropské unii v čele s Francií. Věřím, že se o tom povede brzy konstruktivní debata.
Máte strach, že bude jednou boj o vodu?
Mám. Štve mě, když vidím, jak se vodou plýtvá. Voda je nenahraditelná surovina, kterou je třeba chránit. Už dnes vidíme, že v mnoha oblastech světa dochází nebo došla. Pokud lidé nebudou mít k dispozici vodu, pak můžeme očekávat rozsáhlou migraci směrem do oblastí, kde se voda nachází. V nedávné minulosti se objevily prognózy, že do roku 2050 by bez přístupu k dostatečným zásobám vody mohlo být pět miliard lidí, což je neuvěřitelné číslo. Nedostatek vody se aktuálně zvyšuje zejména v některých oblastech Afriky a Asie. Ale nemusíme opouštět hranice České republiky, abychom si všimli, že i u nás je problém s vodou. Vlivem klimatické změny jsme se potýkali v uplynulých pěti letech s extrémním suchem, podle odborníků největším za posledních 500 let. Některá území byla doslova vyschlá.
Jak se s tím vypořádat?
Sucho je jedním z projevů globální změny klimatu. Je nutné budovat remízky, mokřady, větrolamy a jiné krajinné prvky, které přispívají k větší biodiverzitě a lepšímu zadržování vody v krajině. Čím je krajina členitější, tím se tam lépe zachytí dešťová voda a půda ji dokáže lépe vsáknout, čímž se omezují důsledky sucha. Ale měli bychom jít ještě dál a vodu opravdu chránit. KDU-ČSL, která je součástí Evropské lidové strany (EPP Group in EP) v Evropském parlamentu, navrhovala ústavní ochranu vody a půdy už v roce 2019, protože štěrku se nenapijeme a vodu si stejně jako třeba roušky neušijeme. Tento návrh by znamenal, že voda bude mít přednost před například developerským projektem, který by mohl znečistit podzemní vody. Stejné by to bylo i s půdou. Kvalitní zemědělská půda by neměla být využívána na výstavbu hal a logistických středisek. Tím bychom zabránili další devastaci našeho přírodního bohatství.
Půda je dlouhodobě ničena neekologickými postupy za použití chemických látek při zemědělské činnosti. Hodlá tento problém EU nějak řešit?
Evropská komise přišla se strategií „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork), která reaguje na dlouhodobé problémy zhoršujícího se stavu životního prostředí, zvyšující se zátěže chemickými látkami, narušení funkce ekosystémů, snižování biologické rozmanitosti a neudržitelného využívání krajiny. V rámci této strategie se navrhuje výrazně omezit používání pesticidů o 50 % a hnojiv o 20 %. Nejméně 25 % zemědělské půdy se má využívat v EU k ekologickému zemědělství. Počítá se také s harmonizováním povinného vyznačování nutričních údajů na přední straně balení, podporou inovací, digitalizací a zaváděním rychlého širokopásmového internetu ve venkovských oblastech, aby se dosáhlo cíle 100 % přístupu do roku 2025.
To zní na první pohled slibně. Nemá to nějaký háček?
Za Evropskou lidovou stranu (EPP Group in EP) jsme požádali Evropskou komisi, aby poskytla „návody“ pro miliony evropských zemědělců, jak mohou těchto cílů dosáhnout bez toho, aniž by to ohrozilo jejich podnikání. Nemůžeme jim říct, teď to budete dělat tímto způsobem, a pokud to nezvládnete, tak je to váš problém.
Neohrozí to potravinovou soběstačnost Evropské unie?
Stanovení nových pravidel pro výrobu potravin nesmí vést k tomu, že se bude vyrábět méně potravin v Evropě, nebo že dojde k závislosti na dovozu potravin ze zemí mimo EU. Musíme chránit evropské zemědělce i spotřebitele. Pokud nahradíme kvalitní evropské potraviny dováženými potravinami, střelíme se do vlastní nohy. Dovoz potravin ze zahraničí znamená vývoz naší uhlíkové stopy mimo Evropu.
Každoročně produkujeme stále více odpadu, který však nedokážeme dostatečně zpracovat. Jak s tím skoncovat?
Z dat vyplývá, že průměrný Evropan vyprodukuje ročně 5 tun odpadu. Pouze 38 % odpadu v EU je recyklováno a přes 60 % odpadů z domácností končí na skládkách. Cílem politiky EU v oblasti odpadů je přispět k oběhovému hospodářství tím, že se z odpadů budou v co největší míře získávat vysoce kvalitní zdroje. Budoucnost je v udržitelnosti a využitelnosti odpadů pro vznik nových produktů. Není možné donekonečna vyrábět způsobem, který zdroje pouze čerpá a na konci je vyhazuje jako nevyužitý odpad. Změna musí proběhnout ale i v hlavách lidí. Když vidím, kolik například jednorázových plastů končí ročně v oceánech a mořích, tak mě z toho mrazí. Přechod EU na oběhové hospodářství sníží také tlak na přírodní zdroje a vytvoří udržitelný růst a pracovní místa.
Takže se EU chce řídit heslem „nic není odpad“?
Ano a já si myslím, že je to krok správným směrem. O to musíme usilovat. Nejvíce občany v EU štvou plasty a jejich opětovné nevyužití. Pokud se podíváme na tvrdá data, tak ta uvádějí, že až 87 % Evropanů je znepokojeno dopadem plastových výrobků na životní prostředí. V Evropě se vyprodukuje téměř 26 milionů tun plastového odpadu, což je obrovské množství. A víte, kolik mořského odpadu tvoří plasty? Zhruba 80 %. Pro společnosti, které se zabývají úklidem oceánů a moří je to sisyfovská práce, když vytáhnou z moře jeden kontejner odpadu, který musí následně roztřídit, a mezi tím jim opodál vysypou do moře dalších dvacet. Je opravdu potřeba zlepšit recyklaci vytříděných plastů a skla, které teď na trhu nemají uplatnění a končí na skládkách. Konkrétně v České republice plánujeme vytvořit centrální katalog recyklovaných stavebních prvků a vybudovat takzvané „recyklační huby“, které budou z odpadu vyrábět daňově výhodné stavební materiály. Nesmíme zapomínat ani na investice do technologického vývoje a výzkumu. A pochopitelně je důležité také motivovat výrobce a distributory k tomu, aby používali méně jednorázových obalů. Je před námi obrovský kus práce, ale věřím, že snaha každého z nás přispěje k lepšímu životu na naší planetě. Musíme se do toho pustit už kvůli našim dětem a vnukům. Měli bychom budoucím generacím předat Zemi v co nejlepším stavu.
Text: redakce