Pro zahájení diskuze o valorizaci výkupní ceny, a tedy podpory elektřiny z bioplynu, je asi nejlepší položit si otázku – znáte někdo nějakou komoditu, která si drží 12 let stále stejnou cenu? Nevím, jak dlouho každý bude hledat odpověď na tuto otázku, a proto hned jedna správná odpověď – podpora elektřiny vyráběná z bioplynu!
Ta totiž od roku 2009 je stále 4,12 Kč/kWh. Jde o takovou technicko-ekonomickou anomálii. Pro oblast obnovitelných zdrojů je podpora vymezena zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Tento zákon společně s dalšími dává Energetickému regulačnímu úřadu kompetence pro to, aby mohl stanovit výkupní cenu pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů tak, aby:
- a) bylo dosaženo patnáctileté doby prosté návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů, kterými jsou zejména náklady na instalovanou jednotku výkonu, účinnost využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji, v případě výroben elektřiny využívajících biomasu, bioplyn nebo biokapaliny náklady na pořízení paliva a dobu využití zařízení stanovených prováděcím právním předpisem,
- b) zůstala zachována výše výnosů za jednotku elektřiny z obnovitelných zdrojů při podpoře od roku uvedení výrobny elektřiny do provozu po dobu trvání práva na podporu jako minimální s pravidelným ročním navýšením o 2 %; to neplatí pro výrobnu elektřiny využívající biomasu nebo bioplyn nebo biokapaliny.
Pevná valorizace podpory na úrovni 2 % zakotvená v zákoně neplatí pro biomasu ani bioplyn záměrně, protože při projednávání zákona byl přijat argument, že palivové náklady těchto zdrojů tvoří významný nákladová prvek a je tedy nutné jej posuzovat samostatně. V průběhu času se může klidně stát, že cena paliva bude kromě růstu i klesat. Vliv změny provozních a hlavně palivových nákladů na výkupní cenu elektřiny může být jak kladný, tak záporný. ERÚ mělo tedy v průběhu let sledovat vývoj nákladů a na základě toho výkupní cenu (výši podpory) upravovat. Bohužel se tak nestalo a výše podpory pro zdroje uvedené do provozu až do roku 2013 je stále stejná. Rok 2013 byl pro obnovitelnou energetiku zlomový. Jde vlastně o takový paradox, protože došlo ke změně Zákona o podpoře obnovitelných zdrojů č. 180/2005 na Zákon o podporovaných zdrojích, který vlastně znamenal konec podpory obnovitelných zdrojů.
Není asi třeba nijak dlouze dokazovat, že během více než deseti let došlo k nárůstu úplně všeho. V běžném životě se zdražování děje většinou pomalým tempem s tzv. efektem vařící se žáby. Nejlépe si růst cen člověk uvědomí, když se podívá na data seřazená pěkně v grafu za sebou, tak jak ukazuje graf. Ano, je to velké vzpomínání, ale je to tak. Tužková baterie stála 1,4 Kč a známka na dopis 1 Kč.
Graf: Růst cen vybraných komodit od roku 1989 do roku 2018 (zdroj: ČSÚ)
Podobně se vyvíjely i ceny ovlivňující zemědělskou produkci a je úplně jedno, jestli se bavíme o ceně biomasy pěstované pro energetické účely (převážně zelená píce), anebo vedlejších produktů zemědělské výroby. Vše, na co musí sáhnout lidská ruka, je rok od roku draží. Je to znát v ceně strojního vybavení, servisu a údržby, polních prací, manipulace, osiva, atd. Zkrátka náklady neustále rostou.
Graf: Vývoj cen složek určující výslednou cenu vstupních substrátů pro BPS (zdroj: ČSÚ)
Konkrétně se jednalo u jednotlivých složek ve sledovaném období deseti let o tento průměrný meziroční růst:
- náklady práce v zemědělství + 3,35 % za rok
- zelená píce + 1,19 % za rok
- motorová nafta + 1,46 % za rok
- orná půda + 11,73 % za rok.
Vlivem růstu nákladů a stabilní výši podpory se obor bioenergetiky dostává do tíživé situace tvořené pomyslnými nůžkami trhu, kdy příjmy klesají pod náklady. Projekty využívající bioplyn se dostávají do záporného cash-flow. Provozovatelé již dlouhou dobu provádí optimalizace provozu, aby své výrobny udrželi v kladných číslech. Většina z nich ještě nemá splacené úvěry u bankovních domů, a proto udržení kladného výsledku je i důležité pro ratingové hodnocení klientů. ERÚ – uvědomující si svoji roli ve svaze aspoň nějakým způsobem situaci trochu pomoci – sloužilo kategorie AF1 a AF2. To znamená, že pro dosažení vyšší výkupní ceny 4,12 Kč/kWh elektrické energie již není třeba dodržet minimálně 50 % zastoupení cíleně pěstované biomasy ve vstupních substrátech.
Tímto krokem se měla otevřít možnost provozovatelů používat ve větší míře „levnější“ vstupní substráty v podobě vedlejších produktů případně odpadů a snížit spotřebu cíleně pěstované biomasy. Právě ta má v poslední době nezáviděníhodnou pozici u společnosti. Odborníci na zemědělství však kroutí nad tímto postojem hlavou, protože na pěstování kukuřice na siláž nebo obilí sklizeného v zeleném stavu na senáž není nic špatného. Samozřejmě tak jako ve všech oborech se najdou příklady, které by se následovat neměly. Zemědělství je dnes v pozici otloukánka a je svazováno stále přísnějšími pravidly, které však v konečném důsledku i přes všechny pozitivní přínosy vedou k dalšímu zdražování zemědělské produkce. Společnost by ráda viděla místo zemědělců spíše zahradníky pečující o krajinu jako o kulturní park. Zahradník je však placená funkce a zemědělec naproti tomu je samostatně výdělečná jednotka starající se, jak nejlépe dovede, o to, co mu přináší obživu a výdělek – o půdu.
Samozřejmě nezapomínáme na platby na ha zemědělské plochy, které se snaží kompenzovat nedokonalost tržního prostředí, a můžeme vést diskuze o tom, jak se jim to daří. I když je téma zemědělství a pěstování energie na polích v současné době nepochopitelně velmi kontroverzní téma, není to předmětem tohoto článku. Vraťme se tedy zpět k růstu nákladů a potřeby valorizace výkupní ceny. Růst nákladů svázaný s růstem příjmů ve stejné úrovni je inflace. Hodnota inflace je vyhlašována a částečně i regulována Českou národní bankou a jde tedy o oficiální hodnotu. Ruku v ruce s inflací by měly růst i mzdy, protože rostoucí náklady musí být kryty rostoucími příjmy, protože jinak klesá kupní síla obyvatelstva a ekonomika se zastavuje.